Suché skály: české Dolomity Českého ráje

Suché skály leží kousek od vesnice Besedice, mezi Malou Skálou a Rovenskem pod Troskami, a i když jim místní přezdívají "české Dolomity", nenajdete tu žádné vápencové štíty ani turistický nával – jen světle šedé pískovcové věže, které se zvedají z lesa jako zvětralé zuby, a naprosté ticho. Právě kontrast bledé, dolomitově zbarvené skály s tmavým lesem kolem dal názvu vzniknout, a kdo sem jednou vyrazí za ranního slunce, pochopí proč.

Labyrint chodeb, který si zamilují děti i dospělí

Suché skály jsou součástí přírodní rezervace Klokočské skály a tvoří je spíš útlé věže a úzké chodby než masivní bloky, jaké znáte třeba z Hrubé Skály. Skály tu erozí zvětraly do vlnitých obrazců – místní jim říkají voštiny, protože připomínají včelí plástve. Okruh vede úzkými soutěskami, kde se dospělý občas musí otočit bokem, a přesně proto to děti baví – je to trochu jako procházka bludištěm, jen bez jediné cedule "zákaz vstupu".

Bezpečnost v soutěskách

I když jsou průchody úzké, nejde o žádné vysokohorské lezení – většina soutěsek má rovnou podlahu a stěny na dosah ruky. Přesto doporučujeme menší děti v nejužších pasážích držet za ruku, kámen bývá po dešti kluzký a někde je potřeba sklonit hlavu. Batoh na záda si raději přehoďte dopředu, ať se nezasekne mezi stěnami – naučili jsme se to na vlastní kůži při první návštěvě.

Jména, která skálám dali místní

Většina věží v Suchých skalách nemá oficiální turistické cedule s názvy jako slavnější Prachovské skály, přesto jim místní horolezci a chataři odedávna říkají jmény jako Věž, Komín nebo Ostrá jehla – podle tvaru, který jim připomínaly. Tahle neoficiální mapa se dědí spíš ústně než na papíře, a když se zeptáte někoho z Besedic, kudy se jde na "tu s okem", pravděpodobně vám ukáže přesně, kterou skalní branou má na mysli. Nám se právě tahle neformálnost na Suchých skalách líbí nejvíc – nic tu není přehnaně turisticky vybavené, a přesto se nikdy nedá úplně zabloudit, okruh je jasně vyznačený.

Suché skály v různých ročních obdobích

V létě sem chodíme spíš k večeru, kdy slunce už nepálí a světlo se opírá do věží ze strany – stíny mezi skalami jsou pak dramatičtější než v poledne. Na podzim je tu úplně nejtišeji, spadané listí ztlumí kroky a v soutěskách je cítit vlhký mech. V zimě, pokud napadne sníh, získávají voštiny na skalách úplně jiný charakter – jemné prohlubně se zaplní bílou a věže vypadají skoro jako polité cukrovou polevou. Jarní návštěva má zase výhodu čerstvé zeleně a menšího počtu komárů než v létě. Ať přijedete v kteroukoli sezónu, počítejte s tím, že cesty jsou přírodní a po dešti klouzavé.

Jak vznikly ty podivné tvary

Pískovec tu ukládalo moře před desítkami milionů let a od té doby ho tvaruje vítr, déšť a mráz. Voštinové prohlubně vznikají, když voda rozpouští pojivo mezi zrny písku nerovnoměrně – měkčí místa mizí rychleji, tvrdší zůstávají jako žebra. Výsledkem jsou plástve, které z dálky vypadají skoro jako řezbářská práce, přestože na nich nikdy nepracovalo lidské dláto.

Značený okruh měří necelé tři kilometry a zvládne ho i méně zdatná rodina za necelé dvě hodiny včetně zastávek na svačinu. Vstup do rezervace je volný, bez turniketů a otevíracích hodin – jediné omezení platí mimo značené cesty, kde je kvůli ochraně přírody vstup zakázaný celoročně.

Vyhlídka, na kterou se nestojí fronta

Na jednom z nejvyšších bodů okruhu je menší vyhlídka s pohledem směrem ke Kozákovu a za jasného počasí i k Ještědu. Není tu žádné zábradlí ani vyhlídková plošina jako na populárnějších místech kraje – jen kus skály, na kterém se dá posedět a nechat nohy viset nad korunami stromů. My tam chodíme nejradši brzy ráno, kdy bývá v údolí pod skalami ještě mlha a slunce se láme mezi věžemi.

Po výletu do Suchých skal je fajn mít se kam vrátit bez spěchu. V apartmánu na Markově ulici v Jičíně máte vlastní kuchyňku, takže si po dni v lese uvaříte teplé jídlo hned, jak dorazíte, a vlastní koupelnu se sprchou jen pro sebe – žádné čekání na ostatní hosty. Bezplatné parkování u domu a jen asi 6 minut chůze na jičínské náměstí z toho dělají pohodlnou základnu i pro výlety mimo samotný Jičín.

Klokočí a okolní vesnice

Suché skály jsou jen jednou částí většího systému Klokočských skal, který se táhne od Besedic dál k vesnici Klokočí. Kdo má čas, může okruh prodloužit a propojit ho s procházkou kolem rybníků u Klokočí nebo dojet na kole až k vyhlídce Pantheon nad Malou Skálou, vzdálené necelých pět kilometrů. Cesty tu jsou převážně lesní a nezpevněné, takže po dešti počítejte s blátem.

Kombinace s dalším výletem

Suché skály samotné zaberou tak dvě až tři hodiny, a proto se skvěle hodí jako doplněk k delšímu dni v terénu. Kombinujeme je nejčastěji s dopoledním výletem do Sobotky nebo s odpoledním posezením u řeky v Malé Skále – obě místa jsou autem do 15 minut. Pokud vyrážíte na kole, dá se propojit i okruh přes Klokočí a zpět kolem rybníků, celkem tak najedete kolem 15–20 kilometrů nenáročného terénu.

Co si vzít s sebou

• pevnou obuv s protiskluzovou podrážkou, skály bývají po dešti kluzké i na hlavní stezce
• svačinu a vodu – u Suchých skal není žádný kiosek ani restaurace
• foťák na detaily – voštiny na skalách vypadají jinak zblízka a jinak z dálky
• v sezóně repelent, vlhčí lesní úseky přitahují komáry

Tip na závěr

Suché skály fungují nejlíp jako polodenní výlet kombinovaný s něčím dalším – třeba se zastávkou v Sobotce cestou tam nebo s večeří v Malé Skále cestou zpátky. Sami tam nejraději jezdíme na jaře, kdy je v lese ještě řídko a skály hned po dešti voní mechem.